Patříte k těm, které nebaví organizované poznávací zájezdy s cestovkami, ale chcete se seznámit s krásami (a nástrahami) cizích zemí na vlastní pěst? Pokud hledáte destinaci, která zahraniční turisty vítá, ale není jimi přehlcená, která je bezpečná, ale zároveň si zachovává punc cestovatelské výzvy, pak je Albánie pro vás to pravé.
Jak cestovat do Albánie - letecky, po moři, autem
Cestování po Albánii má své kouzlo. Do tohoto balkánského státu se nejrychleji dopravíte letadlem, cílem bude mezinárodní letiště Matky Terezy, které je jen 20 km od hlavního města Tirany. Pomalou variantou je cesta po moři, a to lodí nebo trajektem z některých italských přístavů nebo z řeckého Korfu. Levně se dá dojet na Balkán i autobusem přímo z Prahy (počítejte ale s více než 30 hodinami na cestě), ale nejoblíbenější variantou zůstává cesta vlastním autem.
Po divoké Albánii jedině autem
Když už dorazíte do Albánie, je potřeba se ještě nějak přepravovat v rámci samotné země. Železniční dopravní síť tu téměř nefunguje, Albánské železnice provozují jen dvě linky (Drač-Elbasan a Drač-Kashar, obě dvakrát denně). Jízda vlakem je tak pomalá, že ji nevyužívají ani místní. Pro milovníky železnice to ale může být zajímavý zážitek.
O něco lepší je situace s autobusovou dopravou. Mezi velkými městy jezdí klasické autobusové spoje podle jízdních řádů, jen je těžké si je předem někde zjistit (nejlepší je zeptat se místních). Do menších měst a vesnic pak vyráží nepravidelné mikrobusy s kapacitou do 15 osob, které ale vyjíždějí obvykle až ve chvíli, kdy je pasažéři naplní. Pozor, zatímco některé takové “linky” jezdí i vícekrát denně, jiné vyrazí třeba jen jednou za týden. U autobusových nádraží se shlukují také neoficiální taxikáři, kteří nabízí svezení někdy i za obdobnou cenu, jaká by byla u mikrobusu (zvlášť pokud taxík plně obsadíte).
Jestliže chcete mít cestu po Albánii trochu lépe naplánovanou a nechcete se spoléhat na náhodu a přízeň osudu, nezbyde vám nic jiného, než putování autem. A to buď vaším vlastním vozem, kterým jste na Balkán přijeli, nebo půjčeným autem - půjčovny najdete v hlavním městě i jinde. Za zmínku snad ještě stojí, že někteří dobrodruzi projedou velký kus Albánie na kole nebo zdolají albánské vrcholy pěší tůrou. To už ale rozhodně není pro každého.
Cestou necestou, od moře až do hor
Albánie je ze 75 % tvořena horským terénem, ale nabízí i překrásné lokality na pobřeží Jaderského a Jónského moře. Najdete tu 15 národních parků, 5 chráněných krajinných oblastí a 4 přírodní rezervace, působivé horské masivy a pohoří protkaná turistickými stezkami (někdy dokonce značenými), historické památky i jedinečnou místní kulturu. To vše v poměrně bezpečné zemi, kde jsou místní turistickému ruchu nakloněni a cizince příznivě přijímají.
Přesto však může cestování po Albánii představovat výzvu, protože silnice tu nejsou příliš udržované a nezřídka se v méně obydlených oblastech náhle promění z asfaltek na šotolinové a kamenité cesty. Nevěřte navigaci, pokud nemáte opravdu velmi kvalitní offroad. GPS vás občas zavede i na takové cesty, které ani místní raději nevyužívají. S trochou opatrnosti a zdravého rozumu se ale dostanete na většinu míst i s normálním SUV nebo odolnějším starším autem, které trochu vylepšíte spodním krytem motoru, pevnějšími pneumatikami apod.
Pokud nemusíte, nejezděte na roadtrip v cizině nikdy sami. Vypravit se s kamarády a dalšími dobrodruhy v několika autech je rozhodně bezpečnější, v nouzi si poskytnete pomoc, odtah nebo alespoň odvoz posádky, a v neposlední řadě je takové sdílené dobrodružství o to větší zábava.
