První expedice Králové na tripu: Rumunsko ve Fiatu Panda

Nejdřív jsme museli připravit auto

Fiat Panda nebyla stavěná na horské průsmyky, šotoliny ani rumunské offroadové cesty. O to víc nás lákalo zjistit, co všechno zvládne.

Než jsme vyrazili, prošla Panda výraznou proměnou. Dostala nové terénní pneumatiky, zvýšené tlumiče, podložky pod pružiny, podložky pod kola, ochranný kryt motoru a kompletně nové brzdy včetně brzdových hadiček.

Důvod byl jednoduchý. Čekaly nás dvě legendární silnice, které zná snad každý milovník roadtripů – Transfagaraš a Transalpina.

Nechtěli jsme postavit závodní speciál. Chtěli jsme jen dát malé Pandě šanci zvládnout místa, kam by ji většina lidí nikdy nevzala.

Rumunsko začalo ještě dřív, než jsme překročili hranice

Každá první expedice má zvláštní atmosféru. Člověk neví, co čekat. V hlavě má spoustu plánů a ještě více otázek.

Bude auto fungovat? Nepokazí se něco? Nezapadneme? Zvládneme všechna místa, která máme vytipovaná?

A právě v tom je kouzlo podobných cest. Když vyrážíte poprvé, všechno je nové.

Na rozdíl od dneška jsme tehdy neměli žádné zkušenosti z předchozích expedic. Každý kilometr byl objevováním.

Blinkry si dělaly, co chtěly

První technické potíže přišly poměrně brzy.

Blinkry začaly fungovat podle vlastní logiky. Chvíli pracovaly bez problémů, pak se rozhodly stávkovat. Následovalo několik pokusů, nervózní pohledy a nakonec osvědčený trik.

Zapnout výstražná světla.

Kupodivu to často pomohlo. Po chvíli blinkry opět fungovaly, jako by se nic nestalo.

Dodnes přesně nevíme proč.

Ale během expedice jsme si na tento zvláštní rituál zvykli natolik, že nás po čase přestal překvapovat.

Když se před vámi otevře Transfagaraš

Jsou místa, která člověk zná z fotografií, a pak jsou místa, která musí zažít na vlastní oči.

Transfagaraš mezi ně rozhodně patří.

Silnice vinoucí se horskou krajinou, nekonečné serpentiny a výhledy, kvůli kterým zastavujete každých pár kilometrů.

A mezi moderními auty, motorkami a karavany se pomalu šplhala i naše Panda.

Právě tady jsme si začali uvědomovat, že výkon není všechno. Někdy je důležitější odhodlání a chuť pokračovat dál.

Ještě výš na Transalpinu

Pokud je Transfagaraš slavnější, Transalpina je možná ještě divočejší.

Dlouhé horské úseky, otevřená krajina a pocit, že jste daleko od běžného světa.

Právě tady se ukázalo, že příprava auta nebyla zbytečná.

Zvýšený podvozek, nové brzdy a terénní pneumatiky dostaly možnost ukázat, proč jsme do nich investovali.

Pak přišlo bahno

Největší problém celé expedice ale nepřišel na asfaltu.

Přišel v terénu.

Stačila chvíle nepozornosti a auta začala zapadat do bahna. Ne jedno. Hned několik.

Najednou nebyly důležité výhledy ani plán dne. Důležité bylo dostat auta zpátky na pevnou zem.

Kdo někdy zapadl na břicho v bahně, ví, jak rychle se může sebevědomí změnit v pokoru.

Lopata měla najednou větší hodnotu než výkon motoru.

Rumunské dobrodružství se nevzdává

Kopali jsme, podkládali kola, hledali trakci a zkoušeli jednu variantu za druhou.

Nakonec se to podařilo.

A právě ten okamžik, kdy se auto konečně pohne správným směrem, patří k těm nejlepším pocitům na cestách.

Možná proto si na podobné problémy člověk vzpomene často raději než na bezproblémové dny.

Rumunsko nám ukázalo, proč cestujeme

Během několika dní jsme projeli horské silnice, navštívili historická města, přírodní zajímavosti i místa, kam se běžný turista často nedostane.

Ale největší hodnotu neměla samotná místa.

Největší hodnotu měly zážitky, které vznikly mezi nimi.

Právě tehdy jsme pochopili, že nás nebaví jen dojet do cíle. Baví nás samotná cesta.

Za českou stopou v rumunském Banátu

Rumunsko pro nás nebylo jen o horských silnicích, šotolinách a dobrodružství za volantem. Jedním z důvodů, proč jsme sem chtěli vyrazit, byl také český Banát.

Možná to zní zvláštně. Člověk ujede více než tisíc kilometrů od domova a nakonec hledá místa, kde se stále mluví česky. Právě to nás ale lákalo.

Navštívili jsme Eibenthal i Svatou Helenu. Vesnice, kde potomci českých osadníků žijí už po generace a kde dodnes uslyšíte češtinu, kterou byste uprostřed rumunských hor vůbec nečekali.

Po dnech strávených na cestách byl zvláštní pocit sedět v hospodě nebo stát na návsi a poslouchat rodný jazyk stovky kilometrů od českých hranic.

Právě Banát nám ukázal jinou tvář Rumunska. Ne tu známou z pohlednic a cestovatelských průvodců, ale mnohem osobnější. Místo, kde se mísí česká historie s rumunskou krajinou a kde má člověk pocit, že je současně doma i daleko od domova.

Kdybychom měli z celé expedice vypíchnout jedno místo, které nás překvapilo nejvíc, byl by to právě Banát. Ne kvůli monumentálním výhledům nebo slavné silnici, ale kvůli lidem a atmosféře, kterou jsme nikde jinde nezažili.

Začátek příběhu Králové na tripu

Když jsme se vraceli domů, netušili jsme, že Rumunsko nebude poslední expedicí.

Nevěděli jsme, že o rok později přijde Polsko, potom Bosna, Norsko, Itálie a další dobrodružství.

Nevěděli jsme ani to, že jednou vznikne web Králové na tripu.

Jisté bylo jen jedno.

Fiat Panda zvládla svou první velkou expedici a my jsme věděli, že chceme pokračovat dál.

A právě tam, mezi rumunskými horami, serpentýnami Transfagaraše, českými vesnicemi v Banátu a bahnem, ze kterého jsme vykopávali auta, začal příběh Králové na tripu.

Pokud vás baví podobné příběhy z cest, přečtěte si také článek První noc roadtripu a autostan skončil na střeše Fiatu Panda nebo Může Fiat Panda z roku 1991 projet Evropu? .