Jak jsem postavil expediční vestavbu do Suzuki Grand Vitara

Po Albánii přišlo vystřízlivění

Když jsme se vrátili z expedice do Albánie a následně projeli velkou část Balkánu, uvědomil jsem si jednu věc. Největší problém na cestách nebyl motor, podvozek ani špatné silnice. Největším problémem byl obyčejný kufr.

Po několika dnech na cestě v něm vznikal neustálý chaos. Kompresor byl schovaný pod oblečením, vařič pod nářadím a tažné lano vždy přesně tam, kde jsem ho zrovna nepotřeboval. Každá zastávka znamenala hledání vybavení a přerovnávání věcí.

Když jsem začal připravovat Suzuki Grand Vitaru na expedici do Norska, byla mechanická část auta hotová. Motor po výměně bloku fungoval bez problémů, podvozek byl připravený a já najednou neměl co dalšího vylepšovat. A právě tehdy vznikla myšlenka postavit vlastní expediční vestavbu.

Inspirace přišla z YouTube

Při hledání různých řešení jsem narazil na videa Jakuba Fišera z kanálu Kubajsz. Jeho přístup k cestování autem mě zaujal a stal se inspirací pro vlastní realizaci. Nechtěl jsem ale kopírovat hotový systém. Potřeboval jsem řešení přesně pro své cestování a rozměry Suzuki Grand Vitara.

Návrh: dva obří výsuvné šuplíky

Základní myšlenka byla jednoduchá. Místo hromady plastových boxů vzniknou dva velké výsuvné šuplíky, které budou přístupné přímo po otevření pátých dveří.

Každý šuplík dostal délku přibližně 100 cm a výšku kolem 60 cm. Cílem bylo uložit vše potřebné na několik týdnů cestování a mít vybavení stále na stejném místě.

Do vestavby se nakonec vešlo:

• vařič
• plynové kartuše
• kompresor
• nářadí
• tažné lano
• motorový olej
• potraviny
• oblečení
• lednice
• přepravky s vybavením

Výroba trvala přibližně 14 dní

Vestavbu jsme vyráběli ve dvou lidech. Celý projekt zabral přibližně dva týdny práce včetně návrhů, měření, řezání materiálu a finální montáže.

Konstrukce vznikla kombinací OSB desek a černé fóliované topolové překližky o síle 18 mm. Jako pojezdy jsem zvolil teleskopické pojezdy VEVOR s nosností 100 kg.

Povrchová úprava byla záměrně jednoduchá. Celou vestavbu jsem potáhl černým kobercem podobným tomu, který je použitý v interiéru auta. Díky tomu působí vestavba jako součást vozu a zároveň je odolná vůči běžnému používání.

Kolik to celé stálo?

Přesné částky si dnes už nepamatuji, ale podle tehdejších výpočtů vyšla celá vestavba přibližně na 10 000 Kč včetně pojezdů, materiálu a dalších drobností potřebných k výrobě.

Ve srovnání s profesionálními expedičními systémy šlo o velmi rozumnou investici a zároveň jsem získal řešení přesně podle svých potřeb.

První velký test: Norsko

Expedice do Norska byla ideálním testem celé konstrukce. Tisíce kilometrů po Skandinávii, každodenní vaření, časté přesuny a neustálé vyndávání vybavení ukázaly, jestli návrh funguje i v praxi.

A fungoval. Všechno mělo své místo, přístup k vybavení byl okamžitý a odpadlo věčné přerovnávání kufru. Ve srovnání s předchozími cestami šlo o obrovský rozdíl v komfortu.

Co bych dnes udělal jinak?

S odstupem času bych změnil jednu důležitou věc. Bočnice šuplíků bych neudělal tak vysoké.

Při stavbě mi připadalo logické využít maximum prostoru. Praxe ale ukázala, že vysoké bočnice zvyšují hmotnost celé konstrukce a hlavně komplikují přístup k drobnostem uloženým na dně šuplíku.

Právě podobné zkušenosti člověk získá až po tisících kilometrech na cestách.

Video z výroby a rozpočet

Celou stavbu jsem průběžně dokumentoval a natočil také video, kde ukazuji konstrukci vestavby i přibližný rozpočet celé realizace.

Video najdete zde:

Jak jsem postavil expediční vestavbu do Suzuki Grand Vitara

Závěr

Kdybych měl vybrat jednu úpravu Suzuki Grand Vitary, která mi během cestování nejvíce zjednodušila život, byla by to právě tato vestavba. Nevznikla kvůli vzhledu ani kvůli sociálním sítím. Vznikla proto, že jsem měl dost neustálého chaosu v kufru po expedicích na Balkáně.

A právě díky tomu se z obyčejného kufru stal plnohodnotný expediční prostor připravený na další tisíce kilometrů po Evropě.

Zajímavé je, že tahle úprava nevznikla kvůli terénu ani kvůli spolehlivosti auta. Většina lidí řeší navijáky, pneumatiky nebo zvýšení podvozku. Já po zkušenostech z Balkánu řešil úplně jiný problém – jak mít po ruce všechny věci, aniž bych musel polovinu kufru pokaždé vyndat na zem. Nakonec se ukázalo, že právě vestavba patří mezi úpravy, které během cestování využívám nejčastěji.