Proč vznikla Sprostá jízda KNT? Od autosrazů k navigačnímu roadtripu

Některé nápady vzniknou během jediné chvíle. Sprostá jízda KNT ale rostla postupně několik let. Začala na obyčejných automobilových srazech, pokračovala přes orientační jízdy na Přerovsku a definitivní podobu získala až ve chvíli, kdy jsem si uvědomil, že roadtrip nemusí znamenat jen dlouhou cestu do zahraničí.

Autosrazy, na kterých se vlastně nic nedělo

Na automobilové srazy jsem jezdil už v době, kdy Králové na tripu ještě neexistovali. Postupně jsem měnil auta i značky a občas se vydal na setkání jejich majitelů. Výsledek ale býval téměř pokaždé podobný. Na parkovišti před obchodním centrem se sešla hrstka lidí, ti se rozdělili do skupinek a po chvíli nebylo příliš jasné, co bude dál.

Člověk, který přijel poprvé a nikoho neznal, se mezi ostatní dostával těžko. Sám nemám přirozený talent přijít k cizí skupině a během několika minut se se všemi seznámit. Často jsem proto zůstával trochu stranou. Ne proto, že bych s lidmi nechtěl mluvit, ale protože mi chyběl přirozený důvod, který by nás spojil.

Zároveň mě vždy bavilo organizovat. Mám rád, když akce dostane program, směr a nějakou přidanou hodnotu. Pouhé setkání před nákupním centrem mi nestačilo. Přijet, prohlédnout si několik aut a zase odjet domů znamenalo, že po celé akci nezůstalo skoro nic, o čem by se dalo ještě druhý den vyprávět.

Značky aut se měnily, podoba srazů zůstávala

Roky plynuly a já občas zkusil další sraz. Vyměnil jsem automobil, přidal se k jiné komunitě a doufal, že tentokrát bude setkání jiné. Často se ale znovu opakoval stejný scénář. Auta zaparkovaná vedle sebe, několik známých skupinek a minimum společného programu.

Postupně mi začalo docházet, že lidé nepotřebují jen místo, kde mohou zaparkovat. Potřebují společný zážitek. Něco, co dá důvod spolupracovat, smát se stejné chybě a začít spolu mluvit bez nuceného seznamování. Společný úkol dokáže prolomit bariéry mnohem přirozeněji než postávání u kapoty.

První orientační jízda na Přerovsku

Zlom přišel ve chvíli, kdy na mě pravděpodobně na Instagramu vyskočila vtipně pojatá branně-orientační jízda na Přerovsku. Měl jsem to přibližně tři hodiny cesty, takže to rozhodně nebyla akce za rohem. Přesto mě její princip zaujal natolik, že jsem vyrazil. Nakonec jsem se této jízdy zúčastnil už dvakrát.

Najednou nebylo auto pouze předmětem, kolem kterého se stojí. Stalo se prostředkem ke společnému zážitku. Posádka dostala trasu, orientovala se, plnila zadání a během dne skutečně něco prožila. Nemusel jsem přemýšlet, jak se s ostatními dát do řeči. Všichni jsme měli společné téma, stejné úkoly a vlastní historky z cesty.

Osmdesát kilometrů se změnilo ve 140

Později vznikla na Přerovsku další navigační rallye, tentokrát s offroadovým podtitulem. To už byla kombinace, která mě zasáhla přesně. Vzal jsem Vitaru a vyrazil hned na první ročník.

Připravená trasa měla měřit přibližně 80 kilometrů. Kvůli bloudění jsem jich ale nakonec najel asi 140 a do cíle dorazil úplně poslední. Z pohledu výsledkové listiny to nebyl žádný úspěch. Jenže mně vůbec nešlo o bednu. Nevadilo mi, že jsem se ztratil ani že ostatní byli dávno v cíli.

Důležitý byl samotný zážitek. Celou dobu se něco dělo. Hledal jsem správný směr, řešil chyby, vracel se na trasu a nevěděl, co přijde za další zatáčkou. Přesně tehdy mi došlo: tohle je ono. Akce nemusí být dokonalá podle výsledků, aby člověk odjížděl nadšený.

Roadtrip nemusí vést přes půl Evropy

Pod značkou Králové na tripu už organizuji vícedenní roadtripy a expedice. Jejich hlavní kouzlo také není jen v cílové destinaci. Důležitá je cesta, společné situace a příběhy, které vznikají mezi jednotlivými zastávkami.

Začal jsem proto přemýšlet, zda by šel princip roadtripu spojit s orientační jízdou. Výsledkem měl být hybrid: krátký jednodenní roadtrip po Česku, který nebude rychlostním závodem, ale zároveň nabídne víc než obyčejný výlet podle navigace.

Část cesty mohou posádky absolvovat přes GPS checkpointy, jinde převezme hlavní roli grafický itinerář, měření vzdálenosti a spolupráce řidiče s navigátorem. Podrobněji princip vysvětluje článek Co je navigační roadtrip? Itinerář, úkoly a Sprostá jízda KNT.

Bizarní názvy daly akci vlastní příběh

Samotná navigace mi ale pořád připadala málo. Nová akce potřebovala vlastní příběh, lehkost a motiv, který si lidé snadno zapamatují. A právě tehdy přišel nápad propojit trasu s českými vesnicemi a místy, jejichž názvy znějí bizarně, peprně nebo jednoduše neuvěřitelně.

Tak vznikl název Sprostá jízda KNT – navigační roadtrip. Nejde ale jen o sbírání fotografií u cedulí. Jakmile posádky dorazí do vybraných obcí, začne další část hry.

Na zastávkách je mohou čekat rébusy, šifry, práce s kompasem, hledání detailů, fotografické úkoly, doplňování odpovědí nebo třeba získání razítka v místní hospodě. Každá obec tak nebude jen bodem v navigaci, ale vlastní kapitolou celého dne.

Program pomáhá lidem se přirozeně propojit

Pro mě je důležité, aby se na akci necítil odstrčený ani člověk, který přijede poprvé a nikoho nezná. Nemusí obcházet skupinky na parkovišti a hledat vhodnou chvíli, kdy se přidat do hovoru. Od začátku má svoji posádku, úkol, trasu a společný cíl.

Po návratu do kempu už není potřeba vymýšlet téma k rozhovoru. Jedna posádka bude vyprávět, kde špatně odbočila, další jak dlouho luštila šifru a jiná možná přiveze razítko z hospody, kterou by bez soutěže nikdy nenavštívila. Program nevytváří jen zábavu. Vytváří společné vzpomínky.

Na Hradecku podobná akce chybí

Za podobnými soutěžemi jsem musel jezdit až na Přerovsko, přibližně tři hodiny od domova. Na Hradecku pohodové navigační a orientační jízdy pro běžné posádky prakticky chybějí. Právě proto mi začalo dávat smysl nespoléhat na to, že je jednou uspořádá někdo jiný.

Sprostá jízda KNT proto vzniká jako akce, kterou bych sám chtěl absolvovat. Má být přístupná běžným autům, postavená na spolupráci a dostatečně hravá, aby se o ní mluvilo ještě dlouho po návratu. Nejde o profesionální závod ani o výstavu nejdražších vozů. Jde o jeden den, během kterého se z obyčejné cesty stane příběh.

Poslední místo může být nejlepší zážitek

Moje první offroadová navigační rallye skončila posledním místem. Přesto se stala jednou z hlavních inspirací pro vlastní akci. Připomněla mi, že výsledek není všechno. Člověk může zabloudit, najet desítky kilometrů navíc a stále odjíždět s pocitem, že právě tohle chtěl zažít.

Stejnou myšlenku chci přenést i do Sprosté jízdy. Body, úkoly a pořadí k podobné akci patří, ale nemají zastínit to nejdůležitější. Posádka by měla v cíli vědět, že neprožila další sobotu na parkovišti. Prožila vlastní malý roadtrip.