Jak vznikli Králové na tripu. Začalo to Fiatem Panda za 25 000 Kč

Někteří lidé začínají cestovat novým autem. My jsme začali Fiatem Panda za 25 000 Kč.

Když jsme si pro ni v roce 2021 jeli ke Kralupům nad Vltavou, neměli jsme žádný velký projekt, žádnou značku, žádné logo a žádný plán na roky dopředu. Měli jsme jen chuť vyrazit, trochu odvahy, trochu naivity a staré malé auto, kterému většina lidí moc šancí nedávala.

Tenkrát jsme kupovali jen Fiat Panda 750. Dnes už víme, že jsme si koupili mnohem víc. Koupili jsme si první společný příběh, první velkou chybu, první opravdovou expedici a vlastně i začátek toho, čemu dnes říkáme Králové na tripu.

Auto, které nám nikdo moc nedoporučoval

Fiat Panda první generace není auto, které by si většina lidí vybrala na cestu do Rumunska. Rok výroby 1991. Motor 750 ccm. Výkon 25 kW, tedy přibližně 34 koní. Čtyřstupňová manuální převodovka. Žádná klimatizace, žádné ABS, žádná elektronika, žádné pohodlí moderních aut.

Jen plech, volant, motor a obrovská chuť něco dokázat.

Právě v tom ale byla její krása. Panda byla jednoduchá. Lehká. Upřímná. Když něco nefungovalo, většinou to nebylo schované pod deseti plasty a pěti řídicími jednotkami. Bylo to prostě rozbité. A když bylo štěstí, šlo to zase nějak opravit.

Pořizovací cena byla 25 000 Kč. K autu jsme dostali náhradní spojku, což je věc, která člověku moc klidu nepřidá. Na druhou stranu to byl velmi přesný náznak toho, jaký vztah s Pandou budeme mít. Nebude to vztah bezstarostný. Bude to vztah plný oprav, improvizace, nervů a radosti z každého dalšího kilometru.

Přepis proběhl u Kralup nad Vltavou a hned na začátku přišla první větší rána. Ekologická daň 10 000 Kč. U auta za 25 000 Kč je to částka, kterou si velmi dobře zapamatujete. Přesto jsme byli rozhodnutí. Tomuhle autu dáme druhou šanci na život.

Tři kamarádi, jedno auto a plán jménem Gumbalkan

Původní plán byl jednoduchý. Tři kamarádi, jedno levné auto a cesta na Gumbalkan 2022. Chtěli jsme vyrazit z Česka do Rumunska, projet Transfagaraš a pokud to všechno dobře dopadne, dostat se až k Černému moři.

Jenže první velká komplikace nepřišla od auta, ale od života. Jeden z kamarádů nakonec kvůli vážným srdečním komplikacím nemohl odstartovat. Najednou jsme nebyli tři. Byli jsme dva. A finance, které měly být rozdělené na třetiny, se začaly dělit jen na půl.

U normálního projektu by to možná byl důvod couvnout. U nás to byl spíš první test, jestli to myslíme vážně.

Mysleli jsme to vážně.

Dnes se tomu dá usmívat, ale tehdy jsme opravdu věřili, že když Pandu trochu připravíme, vyměníme pár důležitých věcí a budeme mít štěstí, zvládne to. A ona to nakonec zvládla. Jen cesta k tomu byla výrazně dražší, bolestivější a dobrodružnější, než jsme si dokázali představit.

Koupit Pandu byla ta levnější část

Velmi rychle jsme pochopili, že koupit staré auto je jedna věc. Udělat z něj auto, kterému se dá alespoň trochu věřit na cestě do Rumunska, je věc druhá.

První větší zásahy přišly prakticky hned. Dělala se spojka, tlumiče, rozvody, oleje, přední ramena, čepy řízení, ložiska a další věci, které u třicet let starého auta zkrátka neodložíte jen proto, že byste raději šetřili na benzín.

Pak přišla elektroinstalace. Zapalování. Cívka. Víčko rozdělovače. Svíčky. Filtr paliva. Hadice. Čištění karburátoru. Když dnes otevřeme servisní knížku, je tam u Pandy vidět přesně to, co si většina lidí u starého auta nechce připustit: nejdražší na levném autě většinou není jeho koupě, ale snaha udělat z něj spolehlivého parťáka.

A přesto jsme toho nelitovali. Každá oprava znamenala, že se Panda o kousek víc vrací do života. Nebylo to auto, které bychom chtěli jen odjet a zahodit. Bylo to auto, kterému jsme začali fandit.

To je zvláštní pocit. V jednu chvíli už neřešíte jen techniku. Začnete tomu autu přát, aby to zvládlo.

První úpravy a naše představa o expedičním speciálu

Když se dnes řekne expediční auto, většina lidí si představí velkou čtyřkolku, střešní stan, naviják, šnorchl a pneumatiky, které vypadají jako z vojenského skladu. My jsme měli Fiat Panda 750.

A tak jsme si začali vytvářet vlastní verzi expedičního speciálu. Přibyly drobné úpravy, různé doplňky, zástěrky, budíky, osvětlení, podvozek, ochranný plech pod motor a postupně i věci, které dávaly smysl až později. Některé úpravy byly praktické. Některé byly spíš pro radost. A některé byly typicky naše: možná trochu zbytečné, ale do příběhu prostě patřily.

Nejdůležitější se nakonec ukázala jedna věc, kterou jsme tehdy možná ani nedocenili. Spodní ochranný rám motoru. V tu chvíli to byla další položka v seznamu. Později se ukázalo, že právě díky němu jsme se vrátili z Rumunska domů.

Rumunsko, déšť a den, kdy Panda umřela

V Rumunsku jsme chtěli zažít dobrodružství. A taky jsme ho dostali. Jen možná trochu víc, než jsme si objednali.

Ten den pršelo. Dnes už víme, že když prší, dokáže být problém i s naší Suzuki Grand Vitara 4x4, protože na A/T pneumatikách se v bahně zázraky nedějí. Jenže tehdy jsme byli nezkušení, nadšení a přesvědčení, že Panda projede skoro všechno.

Dostali jsme se do míst, kde bývala stará vyschlá přehrada. Terén byl mokrý, měkký a zrádný. Před námi byl brod. A my jsme udělali přesně to, co se dělat nemá.

Vlítli jsme do něj rychle.

Dnes už je jednoduché říkat, že jsme měli zastavit, projít si brod pěšky, zkontrolovat hloubku vody, podklad a trasu. Jenže v tu chvíli jsme byli v módu „jedeme, ono to nějak dopadne“.

A ono to dopadlo.

Panda brod projela. Na první pohled to vypadalo jako vítězství. Vyjela ven, pokračovala dál a ještě asi 250 metrů statečně stoupala do kopce. Jenže pak jsem začal cítit, že se motor dusí. Něco nebylo dobře.

Přidal jsem sytič, i když byl motor v provozní teplotě. Na chvíli se zdálo, že to pomohlo. Panda se ještě sebrala a kopec jsme dojeli. Potom ale motor zhasl. Jestli chcípl sám, nebo jsme ho vypnuli, už si přesně nepamatuji.

Pamatuji si ale ten pocit.

Ticho.

Uprostřed rumunského terénu stálo auto, které mělo být naším parťákem až domů. A najednou nenaskočilo.

Voda v motoru a lekce, kterou si pamatujeme dodnes

Voda se dostala trubkou sání přímo do motoru. Panda si prostě lokla. A motoru voda nechutná.

V tu chvíli jsme byli nervózní. Dnes už bychom postup znali. Tehdy jsme stáli u auta a hlavou nám běželo, jestli jsme právě nezničili motor někde v Rumunsku.

Naštěstí jsme tam nebyli sami. Pomohl nám tým Hovnaři. A tohle je jedna z věcí, kvůli kterým má podobná expedice úplně jiný rozměr. Nejste jen parta aut, která jede stejným směrem. V krizové chvíli se ukáže, kdo umí zachovat klid a pomoct.

Postup byl nakonec jednoduchý. Vytahat svíčky. Namočit je do benzínu. Bez svíček protočit motor startérem, aby voda vystříkala ven. Pak svíčky vrátit zpátky a zkusit nastartovat.

Vypadá to jednoduše, když to dnes píšu. Tehdy to jednoduché nebylo. Tehdy to byl okamžik pravdy.

A pak se stalo něco, na co se nezapomíná.

Panda naskočila.

Ten zvuk si pamatuji dodnes. Nebyl to jen motor. Byl to zvuk úlevy.

Rána od levého kola a Frankensteinův výfuk

Ještě před brodem jsme v terénu a bahně slyšeli šílenou ránu od levého kola. Takovou tu ránu, po které člověk čeká, že se něco utrhlo, upadlo nebo zůstalo někde za autem.

Zastavili jsme, kontrolovali jsme, ale nic zásadního jsme nenašli. Auto jelo dál. Občas se hůř řadilo, ale u Pandy už člověk nevěděl, co je problém a co je jen její povaha.

Výfuk byl kapitola sama pro sebe. Byl prasklý, svařovaný tolikrát, že by se za něj nemusel stydět ani Frankenstein. Kdyby měl někdo soutěž o nejvícekrát zachráněný výfuk, byli bychom minimálně ve finále.

Jenže Panda pořád jela.

A to bylo tehdy hlavní.

Až doma jsme pochopili, jaké jsme měli štěstí

Z Rumunska nás Panda dovezla zpátky do Česka. To samo o sobě působilo jako malý zázrak. Až doma v servisu v Černilově nám ale došlo, jak tenký led to celé byl.

Kluci v servisu zjistili, že byl prasklý silentblok převodovky. Převodovka se díky tomu opřela o spodní ochranný rám motoru. Kdyby tam ten rám nebyl, mohlo to dopadnout úplně jinak. Převodovka se mohla vyrvat a návrat z Rumunska by pravděpodobně skončil někde úplně jinde než doma.

V servisní knížce je u opravy zapsaný kompletní výfuk a silentblok převodovky. A hlavně poznámka, která mluví za všechno: jen díky spodnímu ochrannému rámu motoru jsme se vrátili v pořádku z Rumunska domů do Česka.

Tohle je přesně ten druh věty, kterou si člověk přečte až zpětně a dojde mu, jak moc měl štěstí.

Kolik nás stála druhá šance pro Pandu

Když jsme Pandu kupovali za 25 000 Kč, znělo to jako levné auto na dobrodružství. Jenže realita starého auta je vždycky o něco pestřejší.

Pořizovací cena byla jen začátek. Připočtěte ekologickou daň 10 000 Kč, první servis, spojku, tlumiče, rozvody, elektroinstalaci, brzdy, pneumatiky, výfuk, silentbloky, podvozek a všechny drobnosti, které jednotlivě vypadají nevinně, ale dohromady vytvoří částku, u které se člověk raději zhluboka nadechne.

Podle servisní knížky se celkové investice vyšplhaly přes 156 000 Kč a k tomu ještě nákupy v eurech. Kdyby nám někdo v roce 2021 řekl, že do Pandy za 25 000 Kč postupně nasypeme tolik peněz, asi bychom se mu vysmáli.

Dnes?

Dnes bychom to nejspíš udělali znovu.

Protože těch 156 000 Kč nekoupilo jen náhradní díly. Koupilo první expedici. První společné kilometry. První průšvihy. První velké poučení. První přátele na cestách. A hlavně položilo základ něčemu, co později dostalo jméno Králové na tripu.

Nekoupili jsme si auto. Koupili jsme si příběh.

Kdybychom tehdy místo Pandy koupili něco rozumnějšího, pohodlnějšího a spolehlivějšího, možná by všechno proběhlo hladčeji. Možná bychom měli méně stresu, méně oprav a méně historek o tom, jak jsme někde leželi pod autem nebo poslouchali podezřelé rány od nápravy.

Jenže právě tohle z toho udělalo příběh.

Fiat Panda nás naučila, že dobrodružství nezačíná výkonem motoru. Nezačíná pohonem 4x4, klimatizací ani cenou auta. Začíná ve chvíli, kdy se rozhodnete vyrazit, i když nemáte jistotu, že všechno dopadne dobře.

Naučila nás taky pokoru. Dnes už víme, že brod se neprojíždí plnou rychlostí. Víme, že pneumatiky někdy znamenají víc než pohon všech kol. Víme, že ochranný rám pod motorem není jen kus železa. A víme, že staré auto vám umí dát lekci, kterou si zapamatujete na celý život.

Proč ji nikdy neprodáme

Dnes vedle Pandy stojí auta, která jsou silnější, pohodlnější a schopnější. Máme za sebou další cesty, jiné expedice a jiné příběhy. Jenže Panda má jedno místo, které jí už nikdo nevezme.

Byla první.

Byla u toho, když jsme ještě nevěděli, co přesně děláme. Byla u prvních chyb, prvního velkého dobrodružství a prvního pocitu, že cestování nemusí být jen dovolená. Může to být příběh, který se s vámi táhne dál.

Když dnes otevřeme garáž, je to pořád jen malý starý Fiat. Ale pro nás je to auto, které odstartovalo Krále na tripu.

Auta se dají prodat. Příběhy ne.

Kdybychom si tehdy nekoupili starou Pandu za 25 000 Kč, Králové na tripu by možná nikdy nevznikli.

Otázky a odpovědi

Časté otázky k článku

Proč jste si na první expedici vybrali Fiat Panda 750?

Fiat Panda 750 splňovala původní podmínky Gumbalkanu – levné auto do 25 000 Kč, bez pohonu 4x4 a s jednoduchou technikou. Zároveň to bylo auto, které jsme znali z dětství a kterému jsme chtěli dát druhou šanci.

Co se stalo s Pandou v rumunském brodu?

Při průjezdu brodem se voda dostala přes sání až do motoru. Auto ještě vyjelo do kopce, ale potom zhaslo a nešlo nastartovat. Pomohl nám tým Hovnaři, kteří vytáhli svíčky, protočili motor a dostali vodu z válců ven.

Kolik stál provoz a opravy Fiatu Panda?

Pořizovací cena auta byla 25 000 Kč, k tomu přišla ekologická daň 10 000 Kč a postupné opravy. Podle servisní knížky se celkové investice do Pandy vyšplhaly přes 156 000 Kč plus nákupy v eurech.